Obtížnost skialpových túr
Stanovení obtížnosti skialpové túry je mnohem složitější než například u sportovního lezení. Musí se především zohlednit podmínky na túře. Povětrnostní podmínky proměnlivě ovlivňují terén a tím mění náročnost túry. Stejná trasa bude odlišná po napadnutí vlhkého sněhu než na firnu. To právě zohledňuje švýcarská stupnice SAC. Dříve byly základem pro určení stupně obtížnosti lyžařské dovednosti. Z těch vychází jak stupnice Blachére, tak i stupnice obtížnosti jednotlivých svahů podle Labandé.
Klasifikace obtížnosti
- Stupnice SAC. Od nejnižší známky L, se obtížnost zvyšuje: WS, ZS, S, SS, AS a nokonec EX (extrém).
- Stupnice Blacheré. Podle dovedností lyžaře od SM (slabší lyžař, přes BS, TBS, BSA a nakonec TBSA (velmi dobrý lyžař a alpinista).
- Stupnice Labandé. Hodnotí jednotlivé svahy. Začíná stupněm S1 (mírný svah) a končí extrémem S7.
Existují základní pravidla pro švýcarskou stupnici:
- V záhlaví popisu túry je uvedena maximální strmost (a někdy i délka takového úseku), platí od stupně WS.
- Při celkovém hodnocení túry se započítá u hlavních kritérií ta nejvyšší hodnota.
- Od stupně WS lze použít doplňkových znamének + a - pro upřesnění.
- Pokud hrají roli alespoň jedno z doplňkových kritérií (viz níže), je stupeň zvýšen o 1/3. Například z WS+ na ZS-.
- Pro technické pasáže alpského stylu se používá stupnice pro horské výstupy a obtížnost se zvyšuje. Tento stupeň platí pro celou trasu. Exponovaná místa tohoto typu musí být ve slovním popisu obtížnosti jednotlivých túr specifikována. Například "ostrý hřeben 30 m v závěru výstupu na vrchol V+".
- Nejčastěji se v průvodcích vyskytují trasy obtížnosti L až S.
- Trasy AS se v lyžařských průvodcích objevují jen výjimečně a trasy EX se obvykle vůbec neuvádějí.
Doplňková kritéria
Kromě hlavních kritérií existují také další okolnosti, které mohou nastat a je třeba je zohlednit:
- Zhoršená orientace při výstupu i sjezdu.
- Nejasná linie trasy.
- Chyba na trase, která není téměř nebo vůbec korigovatelná.